Historie
Založeno 1825
Na začátku byla kosa…
Historie výroby papíru v Lochovicích počala již v roce 1825 díky bratrům Abrahamu a Emanuelu Winternitzům, kterým hlavní město Praha nepovolilo zřízení papírny na svém území. Bratři hledali jinde, až pronajali tovární objekty v zalesněném údolí u vesničky Lochovice asi 40 km za Prahou.
Záhy si zajistili odborné síly, povětšinou německé národnosti , a začali s výrobou psacího, kancelářského a tiskového papíru. Strojní výroba v té dobách v Čechách neexistovala a i zde se vše zpracovávalo ručně.
Základní surovinou pro výrobu papíru byly hadry. Tomu odpovídalo i vybavení papírny. Byly zde tři mlýny na mletí hadrů, tzv. holendry, dvě papírenské kádě a prostorná půda se sušáky na sušení papírových archů.
Výrobní postup byl velmi jednoduchý, Hadry se vytřídily, pomocí kosy připevněné na stole byly roztrhány a zbaveny knoflíků a háčků. Roztrhané hadry se potom uložily do zvláštních jam, kde byly sypány hašeným vápnem. V mlecích holendrech se mlely na jemnou kašovitou hmotu. Po přemístění do míchacích kádí dělníci hmotu se ručně nabírali a lili na drátěná síta v dřevěných rámech, tzv. formách. Z formy se hmota překlopila na plsť. Po té ,co na sobě leželo 181 archů budoucího papíru proložených plstí, začalo se s lisováním. Po lisování byly archy vyjmuty z plstě a znovu se lisovaly a sušily. Po usušení byly archy naklíženy klihem vyrobeným ze skopových nožek, vyhlazovány železnou palicí a znovu se daly sušit. …
(převzato a upraveno z publikace: Sto čtyřicet let papírny v Lochovicích, 1965)
Technický rozmach a sílící konkurenci strojních papíren, kterých do roku 1847 vzniklo na čtyřicet, mělo za následek postupné zanikání menších ručních papíren. I přes tyto nepříznivé jevy, doprovázené i rozchodem obou bratrů, se však jedinému majiteli Emanuelu Winternitzovi podařilo udržel lochovickou papírnu v chodu a v roce 1878 ji prodat Rajmundu Kubíkovi a jeho společníku Vilému Kieslingovi.
Příchod nových vlastníků do papírny a jejich určitá nedůvěra v budoucnost ruční výroby papíru se staly základem pro zavedení výroby lepenky, která byla stále zvyšována a ve velmi krátké době měla za následek zastavení ruční výroby papíru. Náhradou této tradice se stala výroba obálek, jejichž spotřeba v tomto období nabírala na intenzitě. Zlom nastal v roce 1892, kdy požárem a absolutním zničení objektu do základů, byl v té době jediný majitel papírny Vilém Kiesling přiměn k prodeji majetku svému zaměstnanci Karlu Niesnerovi.
V poměrně krátkém čase tento mladoboleslavský rodák opravil v papírně poškozené budovy a zprovozněním stávajícího a nakoupením nového zařízení vytvořil podmínky pro znovuzrození výroby lepenky a obálek. Ta v důsledku příznivých odbytových poměrů rostla a nová papírna tak dobře prosperovala.
Postupem času se Jakubodolská papírna v Lochovicích vypracovala tak, že ve svém oboru nebylo v celém Rakousku-Uhersku většího podniku. V následujícím období však do vývoje papírny nepříznivě zasáhly další závažné události. Odvedení kvalifikovaných pracovníků a s tím spojený pokles výroby zapříčinila první a druhá světová válka. Svou úlohu při ochromení provozu sehrála také řada rozsáhlých požárů. Velké organizační a personální změny přišly po únoru 1948.
Výrazná modernizace závodu začala v roce 1967 výstavbou automatického lepenkového stroje. Výroba pořadačů se v lochovické továrně od let 1971 až 1974 postupně stávala hlavním výrobním programem. I v dnešních dnech jsou kancelářské pořadače a kancelářské archivační výrobky stěžejním výrobkem továrny.
Na začátku byla kosa…
Historie výroby papíru v Lochovicích počala již v roce 1825 díky bratrům Abrahamu a Emanuelu Winternitzům, kterým hlavní město Praha nepovolilo zřízení papírny na svém území. Bratři hledali jinde, až pronajali tovární objekty v zalesněném údolí u vesničky Lochovice asi 40 km za Prahou.
Záhy si zajistili odborné síly, povětšinou německé národnosti , a začali s výrobou psacího, kancelářského a tiskového papíru. Strojní výroba v té dobách v Čechách neexistovala a i zde se vše zpracovávalo ručně.
Základní surovinou pro výrobu papíru byly hadry. Tomu odpovídalo i vybavení papírny. Byly zde tři mlýny na mletí hadrů, tzv. holendry, dvě papírenské kádě a prostorná půda se sušáky na sušení papírových archů.
Výrobní postup byl velmi jednoduchý, Hadry se vytřídily, pomocí kosy připevněné na stole byly roztrhány a zbaveny knoflíků a háčků. Roztrhané hadry se potom uložily do zvláštních jam, kde byly sypány hašeným vápnem. V mlecích holendrech se mlely na jemnou kašovitou hmotu. Po přemístění do míchacích kádí dělníci hmotu se ručně nabírali a lili na drátěná síta v dřevěných rámech, tzv. formách. Z formy se hmota překlopila na plsť. Po té ,co na sobě leželo 181 archů budoucího papíru proložených plstí, začalo se s lisováním. Po lisování byly archy vyjmuty z plstě a znovu se lisovaly a sušily. Po usušení byly archy naklíženy klihem vyrobeným ze skopových nožek, vyhlazovány železnou palicí a znovu se daly sušit. …
(převzato a upraveno z publikace: Sto čtyřicet let papírny v Lochovicích, 1965)
Technický rozmach a sílící konkurenci strojních papíren, kterých do roku 1847 vzniklo na čtyřicet, mělo za následek postupné zanikání menších ručních papíren. I přes tyto nepříznivé jevy, doprovázené i rozchodem obou bratrů, se však jedinému majiteli Emanuelu Winternitzovi podařilo udržel lochovickou papírnu v chodu a v roce 1878 ji prodat Rajmundu Kubíkovi a jeho společníku Vilému Kieslingovi.
Příchod nových vlastníků do papírny a jejich určitá nedůvěra v budoucnost ruční výroby papíru se staly základem pro zavedení výroby lepenky, která byla stále zvyšována a ve velmi krátké době měla za následek zastavení ruční výroby papíru. Náhradou této tradice se stala výroba obálek, jejichž spotřeba v tomto období nabírala na intenzitě. Zlom nastal v roce 1892, kdy požárem a absolutním zničení objektu do základů, byl v té době jediný majitel papírny Vilém Kiesling přiměn k prodeji majetku svému zaměstnanci Karlu Niesnerovi.
V poměrně krátkém čase tento mladoboleslavský rodák opravil v papírně poškozené budovy a zprovozněním stávajícího a nakoupením nového zařízení vytvořil podmínky pro znovuzrození výroby lepenky a obálek. Ta v důsledku příznivých odbytových poměrů rostla a nová papírna tak dobře prosperovala.
Postupem času se Jakubodolská papírna v Lochovicích vypracovala tak, že ve svém oboru nebylo v celém Rakousku-Uhersku většího podniku. V následujícím období však do vývoje papírny nepříznivě zasáhly další závažné události. Odvedení kvalifikovaných pracovníků a s tím spojený pokles výroby zapříčinila první a druhá světová válka. Svou úlohu při ochromení provozu sehrála také řada rozsáhlých požárů. Velké organizační a personální změny přišly po únoru 1948.
Výrazná modernizace závodu začala v roce 1967 výstavbou automatického lepenkového stroje. Výroba pořadačů se v lochovické továrně od let 1971 až 1974 postupně stávala hlavním výrobním programem. I v dnešních dnech jsou kancelářské pořadače a kancelářské archivační výrobky stěžejním výrobkem továrny.